Seď a poslouchej, jak celý les šeptá deštěm. Nehýbej se, jen seď. Nedýchej, nemrkej, jako neživá loutka buď součástí země, na které sedíš.
Nemysli na nic - nebo naopak, mysli na nic, aby ostatní myšlenky odešly do prázdnoty. A až v tobě bude rezonovat jedno velké prázdno, zapomeň na něj. Někdo dál bude sedět na zemi - ale už to nebudeš ty.

Až dojdeš na vrchol hory, stoupej dál. Pamatuj však, že abys mohl létat nahoru, musíš napřed sejít do údolí.

Japonští filozofové říkali: "MU" To slovo je v japonštině pouze předponou, záporný znak, nic víc. Lidký jazyk ale nemá slovo pro nic, pro prázdnotu v takovém slova smyslu.
Co jsem já ve srovnání s ostatními? Nic. A stejně tak nejsou ostatní nic ve srovnání se mnou. Protože, jsou-li dva výrazy si rovny a jeden z nich má na výsledek nulu, nulový bude i ten druhý!

Přátelství je jako plamínek svíčky. Dává životu světlo a teplo. Další kroky jsou s ním jistější a příjmnější, ale... Ukáže cestu člověku ve svém světle, ne takovou, jaká je.
Nepřátelství je jako červený šátek, který člověku halí oči. Chceš-li být šťastný, vyhledej přátelství. Chceš-li být silný, vyhledej nepřátelství.
Vyhledáš-li prázdnotu, uvidíš nejdál. Je to však to, co chceš?
Kdo ví.
Padá děšť. Jak ho chceš zastavit?
Když budeš před deštěm utíkat, budeš čím dál promoklejší.
Prostě jdi a buď deštěm. Pak budou kapky padat skrz tebe.

Čím větší plamen, tím víc hřeje - a tím víc oslní. Nedívej se do slunce, prosím tě.

Nehledej, abys nalezl, nepros o to, co už máš. Celý život můžeš spatřit v hořící větvičce, v padajícím kamení, ve vodě, v potoce... Stačí se dívat.

Poděkuj za to, co pro tebe druzí udělali, ale sám díky neočekávej. Vždy si uvědomuj co děláš, ne co jsi už udělal.

Dokážeš-li být ničím, dokážeš být vším.