Deník Šance pro Kvartu B 2004

Úvodní slovo

Nevim jak, ale napadlo mě hned na začátku ojedinělého zážitkového kurzu, abych si dělal deník. Od začátku jsem ho chtěl přepsat do počítače, protože v papírové formě by ho nikdo nepřečet:-) ... teď jsem po těch asi čtyřech (? nevim přesně) hodinách přepisování unavenej, ale šťastnej jako blecha, že jsem udělal možná to nejdůležitější pro to, abychom se mohli třeba za dva roky k Šanci vrátit a vědět, jak přínosná byla. Samozřejmě, nezaznamenal jsem zdaleka všechny hlášky, činnosti, události (Sakra, kde je moje fenování spodního prádla v dámských sprchách?:-))... něco ještě mohou doplnit a ilustrovat fotky...
Při přepisování jsem se snažil co nejvíce se držet původního papírového deníku a nic necenzurovat a nepřepisovat. Proto vám možná forma přijde trošku zmatená, ale když to čtete od začátku do konce, tak se to dá... Co jsem chtěl opravdu upřesnit či uvést na pravou míru z pohledu dnešního dne jsem dával do "poznámek za tisku - zkráceně poznzt"

Lidský tvor žije pro součastnost a nakonec stejně zbyde jen mlhavá vzpomínka. Tento deník je šance na její osvěžení...

V Praze 13.6.2004(neděle), 12:50
Adam

Den 1(po)

Dojezd... asi tak 10km od místa určení, dostali jsme dost slepou mapu a jdem po zrušený modrý cestě (jdem bez dohledu ve skupinách po pěti) ... rozhoduju se, že tu zrušenou cestu omlátim někomu o hlavu...

Kirill: to je kopřiva?
Adam: Jo.
Kirill: Ale nepálí... (sahne si)... Au!

Došli jsme, netradiční rozdílení do chat(my konkrétně měli kurva štěstí)... potom nechutná soutěž ve běhání - čtyři kola po sedmi minutách obíháme provazovou "arénu"... po druhym kole jsem oddělanej:

Adam: Asi budu zvracet ... Benešová: Tak radši někam dál ... (po chvilce) Chudáček, je celej zelenej ...
... hutně si odpočinu (zvracet jsem nebyl) a ještě si kolo relaxačně třikrát dam... pak sprcha - tam je pavouk! Krásně velkej, bojim se, aby nespad dolu ..., ale zkamarádíme se... Potom večeře: Segedín - jde to ... ale je nechutně sladkej ... po večeři briefingy: žádný alkohol, áááno?! ... Pravidla soužití - trapárna - Dana Ottová je kráva (nic ve zlym, tak jsem to napsal, možná že jsem už trošku poupravil názor - pozn za tisku=přepisu - dále jen poznzt) - kázání o "Zkuste nechat školní manýry pryč alespoň na těch šest dní... plus její psychologický kecy... ostatní jsou ale naprosto v pohodě... Další jeden a půl hodinová hra: ANO/NE otázky - všichni odpovídáme na strašně neurčitý otázky, pak můžou zaznít tři dotazy ... některý otázky si zaslouží delší diskusi, ale Bára jí prostě nepovoluje, jen ty tři dotazy, víc nic. Asi nás chce na ty diskuse "nadržet"... horší je, že mě dovádí k šílenství, když v >50% případů říká "Tak jedeme dál." ...
Měl jsem tam celkem dost dobrejch hlášek, například: Vadí vám dostupnost pornografie? - Ano, je moc malá :-)
První dojem (naštěstí jsem brzy poznal, že je mylnej- poznzt) - ŠANCE je brainwashing - aspoň má typický znaky - těžká fyzická aktivita + psychologické hustění... musim zůstat svůj, tedy pan Hodnej :-)
Mladý dozor se, zvlášť kluci (Petr a Pavel(=Kůča)), tváří jako saďouři (obíhání nešlo zapomenout:-) - poznzt), ale jsou good (mimo kluků je v "mladých" ještě Bára)
Hruška kdysi ukradl majolku za 5,30kč :-)
Mám výčitky protože jsem tu čórnul fixu (na konci pod výčitkami nenápadně vrácena - poznzt)
Brouček: Kiri, jak může bejt tvoje půlka v mý posteli?
Večer proběhl OK, v 23:00 jsme byli rozptýleni do chatek, ve 23:30 jsme měli zhasnout, když jsem chtěl doplňovat deník, jsem z důvodu technického stavu své propisky (má totiž vypadlé tlačítko a dá se zapnout jen speciálním předmětem, splňujícím některé požadavky) vyhlásil konkurz na "něco tenkého, dlouhého a tvrdého" Jsme pořád ještě puberťáci :-)
Šel jsem spát asi v 0:301, protože už nikdo nemluvil , Brouček pak machroval, že toho boha (Oldfielda) doposlouchal, ale nemluvil - divný. Ale aspoň jsem se vyspal.

Den 2(út)

Spát na karimatce nebyl dobrej nápad. Chtěl jsem spát dole, kde už nebyla volná postel, abych nemusel bejt u Radima s Kolombem, kteří nemají hudební vkus. Teď mě (skoro) všechno trošku bolí, ale nemam trvalé následky. Jdem si vyčistit zuby, Kirill a Lukáš se dokonce sprchují. Pavouk zmizel. To možná bylo lepší, když tam byl, než abych se bál, že odněkud vyskočí ...
Pak snídaně - švédskej stůl se tomu myslim řiká ... vzal jsem si dva rolíky a housku se salámem. K tomu rajče&okurku - vitamíny. Dan a Zuzka nadávaj na kafe, já jsem vypil 4 skleničky limonády. Pokud tady šetří a to co jsme skoro snědli nabídnou nedoplněné našim německým kolegům, co snídají po nás, čeká nás mezinárodní konflikt :-). Pak jdem do chatek, Lukáš hraje bedminton s Broučkem, pak ale s Jiřkou, Kirill broučkovi: "Petře, neboj se, Lukáš na tebe nezapomene, byl jsi jeho první." ... v 9:00 máme nástup, naštěstí jen v klubovně, takže běhat nebudem ...

Mimochodem, Johana - naivka nám přinesla audio kazetu, abysme jí pustili na tom mp3 diskmenu :-)
... tak, ten dopolední program bylo zhodnocení aktivit minulého dne a pak... { censored - 530 znaků vypuštěno (včetně skvělého Kirillova hlodu) na pokyn vyšších míst - pro doplnění mailujte - 29.6. 2004 } ...Ottová je prostě kráva(=psycholog) )

Dopoledne jsme pařili, rozděleni do čtyřech skupin 4 funny hry: Právě jsem se Zuzky B. zeptal, jestli umí prát ponožky :-)
... půjdu do nějaké talk show na téma "Moje nohy mi smrdí":-) ... takže hybaj do sprch! ... Pavouk je stále nepřítomen - hledal jsem ho po celejch sprchách a nenašel jsem ho ... začínam se o něj bát ... KURVA, kde mam mejdlo ??? ... kurva, já ho někde ztratil ... kurva ! (mejdlo se už nenašlo takže jsem byl na zbytek šance odkázán na ňáký, co se tam daly najít a na výpůjčku od kamarádů! - poznzt)
Ponožkosčítání dopadlo dobře, mám skoro dvoje na každej den!
Potom veselé odpoledne: 1. polovina: savování námořnických témat do rudého šátku a batikování triček - výsledek ještě nemam, ale jsem si na 90% jistej, že ty pruhy moc rovný nebudou ... (A taky že nejsou :-) - poznzt)
Pak veselejší část 2: lezení v provazišti asi asi 12m nad zemí... čtyři dobrovolné (s uspokojením kvituju) disciplíny... funny ... nikdo nebyl zabit, Zuzka Bláhová se pojmenovala jako "Mrtvá beruška" ... třeba jí to zustane, a budeme mít ve třídě již dva zástupce hmyzí říše :-)
Před večeří jsme se s Danem sprchovali, byly trošku pootevřené dveře a viděli jsme, jak jde Honza Hendrych na vedlejší záchod. Zavřeli jsme dveře a já začal vtipkovat na téma: znásilnění Hendrychem ve sprše (Jasně, jsem poněkud úchylnej:-) - poznzt).... jako například: "Jsem tvoje první?" "Ne, poprvé to bylo, když mě ve sprchách znásilnil Hendrych" :-) .... Následně se otevřely dveře, nakouk tam Honza: "Taky vás zdravim" a bez dalšího slova odešel...
Večeře: nějaký risoto, dobře kořeněný, ale neslaný začíná v nás hlodat červíček podezření - strašně sladkej segedín na začátku, pak neslaná ryba s brambory a teď neslané rizoto ... tady opravdu platí "sůl nad zlato"(slánka je samozřejmě prázdná)
Po večeři se nám s Danem povedl superhlod: Vzpomínali jsme totiž na zážitky z tábora, na rozhovor, který byl asi takhle:
Pokoj: Roberte(vedoucí), Koule(jeden táborník) smrdí! Koule: Nesmysl, před hodinou jsem se myl! Pokoj: Fakt smrdí! Robert:Je po večerce, spěte. Pokoj: To se ale nedá vydržet! Robert: Umeje se ráno. Pokoj:Robe, pojď si čuchnout! Robert(čuchne si): Koule, do sprchy!
Historce jsme se s Danem zasmáli, po chvilce se zvednul nedaleko sedící Kolombo a řekl Josefovi: "Co takhle jít do sprchy?" ... asi má špatné svědomí :-)
20:00 - scházíme se, přesun lesem (přesunujememe šišky borovic, které se prej opylují antropofilně - na to se budu muset ještě podívat...(No, nevim, nevim ... poznzt))... pak jdeme do hospody, soukromá místnost oblékáme se do maškarního :-), respektive do second hand oblečení, který se muselo roky vybírat po celé vesnici :-) .... Pak diskotéka, o které se šířit nebudu, nakonec to vyhrál Ducháč&Simča ... Své pocity rovněž popisovat nebudu, jen jsem měl na konci, když jsme šli domu, zajímavou debatu s Radimem ... pak přelézt plot, v 0:30 večerka.

Den 3(st)

Už jsem si na karimatku zvykl. Snídaně se opakuje, to je dobrý, navíc si můžeme vzít párky (spíš bláto v obalu). Po snídani se náhodně dělíme do čtyř skupin, v těch děláme nejprve ve dvojicích "autíčka", jeden je autíčko a je slepý a druhý je řidič a vede ho, nesmí se mluvit. Role se po pěti minutách střídají. Potom probíháme postupně se otevírající řadou rukou.... zase důvěra... a nakonec pád důvěry. Pět minut přestávka (tady se s volným časem šetří) a jde se na druhou část dopoledne - malování. Stylem "pointilismus", což se dělá tak, že se maluje postupně různými částmi těla, ve čtyřech skupinách rozdělených podle věku dostáváme jedno dílo, které máme novým stylem překreslit na nechutně velké plátno. Postupně se od malování palcem a loktem dostáváme přes nos a bradu až k prstu na noze a patě :-) velice funny, všichni se po...kreslíme (snad ty barvy nejsou jedovatý) ... sakra, sprchy jsou zavřený! No, nakonec se otevřou, rychle se osprchujem a na oběd (maso&bramborový knedlíky&UHO - univerzální hnědá omáčka)! Pak velkoryse jako včera dostáváme hodinku do 14:00 klid. Na sraz v 14:00 jsme měli mít speciální oblečení. Vyzkoušel jsem novou taktiku jak vyzrát na nedostatek ponožek. Na sportovní akce si vytáhnu staré ponožky z kapsičky smrti™*. Po skončení sportování si umeju nohy a vezmu si ponožky "do společnosti"...

* - Kapsička smrti - zapečetěná část batohu, kam se hází staré ponožky - nepřibližovat se na méně než 10 metrů.
... chtěl jsem tuto taktiku vyzkoušet už od oběda, kde jsem jí prezentoval a Šárka mi řekla, že jí dávno používá a řeší obdobný problém s trikama :-)
Ve 14:00 jsme měli sraz a začalo pršet. (mimochodem, stále všichni hýří všemi barvami od dopoledne) Pršelo ještě asi čtvrt hodinky, pak jsme se konečně dozvěděli, že budeme hrát soutěž s pravidly, která se mi nechce přepisovat :-). Získávali jsme body v několika disciplínách - hráli jsme v pětičlených týmech - hádání přísloví, které jeden z nás nakreslil, běhání, skládání sirek poslepu podle hlaviček ... Simča skvěle kreslila, některý přísloví byly fakt těžký (Mladý může, starý musí; Koho chleba jíš, toho píseň zpívej(mimochodem, tohle tady mam napsaný jako "Koho píseň jíš, toho píseň zpívej" :-) - asi mi z toho už hrabalo ... - poznzt)). Zkončili jsme 4. ze šesti, takže docela úspěch:-) ... pak Kůča zabodoval: "Jste připraveni na běhání?" My: "Ne!" Kůča: "Jste oblečeni na běhání?" My: "Ne!" Kůča: "OK, tak máte do večeře volno!" My: "Hurá!"
No, umyl jsem si nohy(viz výše) a před naší chatkou nějak udál docela dobrý potlach. Zuzka (Bláhová) byla polita Lukášem... mimochodem, Lukáš na mě vyjel: "Ty ***, ty sis dal svoje tričko na mojí žínku!" ... nakonec vyplynulo, že se dotyčnou žínkou myje Lukáš, Kolombo, Radim & Jiřka ... tedy polovina třídy :-)
Dan(na holky ležící na jeho posteli): Neni tam ještě ňejaká SNICKERSka? ... Zuzka mu hodí SNICKERSku a zkoušim to já: Neni tam ještě nějaká SNICKERSka? ... Dan se tváří negativně, Bára mi ale SNICKERSku hází ... po chvilce se ve mně hne svědomí a házim jí zpátky ... pár sekund se dělo to co předtim, ale pak jsme si všimli jak tam holky jedí právě tu Danovu SNICKERSku ... :-)
Večeře: Špagety se třema nechutně sladkejma omáčkama... ale jinak OK, až na to, že ze mne měla Zuzka(B.) naprosto drsný výtlemy ...
Po večeři další hoďka volna(sláva!), v 20:00 jsme se oblečeni do sportovního dozvěděli náplň další činnosti - lezení po horolezecké stěně. Vylejzam zelenou a žlutou, na modrý nezvládam začátek . Komáři strašně koušou. Když leze Zuzka (opět B.:-)), dává si ke mně prstýnky - sluší mi :-). Pak ještě nějaké písně v klubovně ... většinu z nich neznam, Radim skvěle hraje na housle ... pak šok: Sovy v mazutu ... střihnem si pak s Kolombem ještě Gvajánu a já marně vysvětluji, že je to punková píseň, zpívaná po osmi punkových pivech :-)
Brouček: Teda, Dan tichej jak kontrarevoluce a čim to bude - má buráky!

Den 4(čt)

Probudil jsem se - úspěch... šel jsem se umejt - skvělej úspěch ... sakra, teče strašně horká voda... je 8:10, nejvyšší čas jít na snídani, která je jako vždycky. V 8:30 nás odtamtud vyhazujou Němci. Od 9:00 máme servis - zhodnocení předchozího dne... OK ... od 11:00 budeme mít něco s námořnickou tématikou - máme si vzít to batikovaný triko, šátek & neklouzavý boty... to bude skvělý... už mám jen troje ponožky "do společnosti"
Byla to super ultra gamesa s námořnickou tématikou - v tričkách jsme si zavázali oči a jako chumel ohraničený provazem jsme vypluli... Přišla ale velká bouře, potopila naši loď. Na následujících sedm hodin se z nás stali trosečníci, kteří ve velkolepé strategické hře objevovali neznámý ostrov. Bylo to především o spolupráci, doplňovali jsme zásoby potravin&vody a snažili se opravit loď...

Lukáš: Odežeňte tuhle vosu, lítá mi tu kolem nosu!
... to spočívalo především v postavení stěžně, ale kolem něj byla zóna, kam nikdo při stavbě nemohl vstoupit... takže to chtělo fundovaný výzkumný tým - Radima, aby ten stěžeň s pomocí lián a mnoha pracujících postavil... už skoro stál, když Dan přešel (omylem) zakázanou zónou ... muselo se začít znova. Dan se vymlouval, že to nevěděl, ale stejně jsme ho zlynčovali:-)... bylo to fakt psycho. Hrálo se po dnech(15 minut), mezi kterými byla noc - 5 minut, kdy museli být všichni v táboře a nesměli pracovat. Nakonec jsme prozkoumali skoro celý ostrov, našli jsme i poklad (krabici TATRANEK)... skončili jsme asi v 18:10, 20 minut na sprchu (byli jsme opravdu všichni zpocení) a šli jsme na večeři, s tím, že se konečně(oběd totiž byl jen jako rohlíky se salámem a sýrem), dobře(relativně) najíme. Čekal nás ale jen salát a zkvašené(opravdu hodně) višně... Kolombo z lítosti, že vedoucí mají pivo zkonzumoval těch višní snad celou misku ... uvidíme jak dopadne, protože Hruška řikal, že kdo sní celou misku, jede domu (kupodivu nejel domu, ani mu nic nebylo - přinejmenším se s žaludečními obtížemi nesvěřil:-) - poznzt) Jídlo však stále nebylo, museli jsme čekat ještě deset minut, až se kouzelné vydávací okénko otevřelo, a vypadla z něj ... kuchařka, která sdělila, že si ještě pět minut počkáme.
Nakonec se ale okno skutečně otevřelo a utvořila se nechutná fronta (já byl samozřejmě vzadu, jelikož jsem pan Pomalej™) ... Byl řízek s bramborem... soli bylo opět pomálu, ale byla tam... Lukáš jedl celé citrony, co byly na řízcích. - to je ale postřeh, co?!:-)
Teďka sedíme před chatkou na lavičce, slyšíme z dálky vysavač a dohadujem se, jestli Kolombo nahoře neluxuje :-)
Kirill(přijde do chaty, kde je na návštěvě Zuzka): Ty vole, tady to příšerně smrdí
po chvíli: Zuzka: Ten smrad, to je jako nejaká chemie... Kirill: Ne, nohy...
Nakonec jsme zjisili, že se *náhodou* otevřela moje kapsička smrti...
Pak jsme vesele dělali analýzu celodenní hry ... hned po Báře jsem mluvil snad nejvíc já :-) ... nevim proč, ale cítil jsem se býti frustrován, z toho, že jsem tomu velel jen lokálně :-) ... Ve chvíli kdy byla debata skoro u konce, řekl jsem: "Měl bych připomínku k reálnosti zápletky..." Ottová to přesně v tuto chvíli ukončila, ale definitivní tečku udělal tradičně Kirill otázkou: "Je to trochu mimo, ale budeme tu někdy plavat ?"... ten Kirill je prostě vtipnější než já !
Hráli jsme potom, kdo se stane vůdcem ostrova, na který jsme se dostali. Zvolí si ho skupina, která vyhraje logiku - skládání hlavolamu - moje skupina si zvolila jako zástupce mě, bohužel jsemm to neznal, a tak jsem čtverec, trojuhelník, ani supa z malých obrazců nesložil... protihráči střídali, ale nebylo jim to platný, tak nic neudělali... nejvíc mě potěšil Radim, kterej machroval, ale uhád taky hovno:-)
mimochodem, přivítání já vs. Radim: Radim: "Adame, věřim ti, to máš"Adam: "Klid, to proseru..."
Potom nějaká páka, vyhráli Anne, Lukáš&Aleš, a pak přetahování lanem, který jsme super vyhráli a zvolili za vládce Čajdu. Kůča řekl, že odjíždí:-( ... My, věrni zásadě o nelibosti k vedení jsme Čajdu zahrabali do pisku. 0:30 - večerka
večerní konverzace na chatce mezi patry: "Piči nahoře, pičám dole, přepínám"
Kolombo&Josef se snažili dostat Radima na křesťanství(nakonec se jim to skoro podařilo:-(, i když se Radimovi nelíbilo přikázání nesesmilníš a zákaz sebevraždy :-) - poznzt): Radim: Nezdá se vám, že to s tím misionářstvím trošku přeháníte? Kolombo: No, teď si fakt trošku připadam jako misionář - jsem celej sežranej.

Den 5(pá)

Večer jsme si mysleli, že asi bude noční bojovka, ale počitali jsme spíš třeba tak ve dvě a ne v šest ráno: Vzbudil nás Petr a řekl, abysme se oblékli a zavázali oči. Ti šťastnější ještě mohli na záchod. Šli jsme členitým terénem za sebou a drželi jsme se za ruce. Mimochodem, oceňuji, že všichni dodržovali absolutní mlčení, ale mám výhrady k zákazu pískání. Různě se střídalo pořadí, kdo byl v řadě na začátku, někde veprostřed, nebo úplně na konci... snažil jsem se občas ukazovat směrem, kde jsem tušil vedoucí, ne nutně sprostá gesta... Prováděli nás lesem, loukou, po hnoji, zatočili nás na kolotoči... Snažil jsem se s lidmi, s kterými jsem se držel, navázat komunikaci morseovkou, ale umim jen pár písmen a nikdo nereagoval, vzdělání klesá... Někomu strašně šustily kalhoty:-).
Pak nás rozvázali a začala zpočátku ta nejnudnější hra, co jsem tam zažil - ve dvou skupinách jsme seděli za sebou a postupně přebíhali na začátek a přesunovali jsme se stále dál... bohužel to bylo asi čtyřista metrů, takže strašná nuda. Párkrát jsem fakt měl nutkání prostě přestat, vysrat se na to a až na mě přijde řada, prostě neběžet. Nějaká psychologická zábrana ale v tom vždycky zabránila, i když o nic nešlo, nedokázal jsem to "svému týmu" zkazit - zajímavý...
Pak jsme se ale blížili k rybníku a začínalo bejt stále jasnější, že skončíme v něm. Kurva, kurva, to studí! ... ale můj smysl pro recesi&originalitu™ mi dovolil, celkem si finále v rybníce užít :-).
Pak kiláček domu, do Podolí, do sprch ... Veselý bylo to, že jak jsem byl namydlenej, tak na asi pět minut přestaly téct sprchy:-) ...
9:00 - začíná snídaně, 10:00 shrnutí tý hry a pak ... jdeme hrát divadlo! Cokoliv chceme, ale musíme si najít pár cizích diváků...
Jo, docela dobrý. Rozdělili jsme se na tři skupiny - Rychlé šípy, hustou Sněhurku&7 trpaslíků - skončilo to vytvořením dvou homosexuálních párů - princ Řehoř(Honza H.)&trpaslík Čajda a princezna 1(Anne)&princezna 2(Oksana)
Poslední skupina jsem byl já s Kirillem a Josefem. Hráli jsme tři zdramatizované anekdoty a jak se ostatní skupiny strašně hádaly, my měli krásnou pohodičku, vyzkoušeli jsme to, dokonce jsem se moh asi hodinku a půl vyspat na Broučkově posteli. Celkem jsme se povedli:-).
Další a poslední věc, co jsme tu dělali: Šli jsme do lesa, už se smrákalo, cesta asi tak 20 minut. velejzáme na kopec a tam se rozcházíme, jak říkají psychologové, každý sám se sebou, se svými pocity, svědomím ... ehm, taky s karimatkou, svíčkou a baterkou, tužkou a papírem. Máme hodinku na to napsat něco, pak to budem moci prezentovat ... ale klidně ne a zůstane to mezi námi a lesem. Z těchto chvil mam úvahu, téměř přesný záznam mých myšlenek, jejichž prezentace se v kombinaci s mým čtenářským uměním stává úspěchem, řekl bych, a navíc skvěle rozptyluje vážnou atmosféru ... :-)
...při prezentaci se projevily talenty - Lukáš má takovou psychologicky laděnou povídku, Martina sundavání masek, Anne přátelství, Radim má "několik koanů(původně zenová hádanka, u něj zkratkovitý záznam myšlenek)", Michal básničku o kůlu z vysokejch lan:-)
...Vracíme se domů bez dohledu, nejlepší pozice opět vepředu s Radimem... V chatě - 0:30 - teoreticky večerka, potom se pod tíhou událostí, řekl bych vzájemně otevíráme a mluvíme o svých názorech na lidi ve třídě i na sebe navzájem.
Na to taky dojíždíme, když někdy v půl druhý Kolombo mluví o tom, jak se jako křesťan strašlivě bojí zla, některé magie, atd. a všichni najednou cejtíme šílenej strach. Takhle jsem se dlouho nebál a celou noc se z toho nevzpamatováme ... dokonce si Radim s Kolombem, kteří by měli spát nahoře lehají dolu na zem ... jedině Josef a Kirill spokojeně chrupkají (ale Kiri měl před chvílí noční můru - náhoda?!) ... vtipkujeme, že bysme měli jít všichni k Ottový a říct jí, že se strašlivě bojíme, ale v tý chvíli ten fór působí drobet křečovitě... no, celkem to odeznívá a my tak zhruba do půl třetí postupně usínáme...

Kolombo: "Na hláškování je tady Lukáš ..." (sekunda ticha) Brouček: A já!!!

Den 6(so)

Vzbudíme se v 7:30, osprchnem se a jdem zamávat Šárce, která odjíždí v 8:00 na nějaký závody...
Snídaně je až v 9:00. V 10:00 měly bejt chatky vyklizený, takže se v 10:30 pěkně usazujeme, abychom probrali celou Šanci a ukončili jí. Hotovi jsme asi v jednu a v 13:30 má být oběd. Když jsme přišli do jídelny, dozvěděli jsme se, že jsou tam lidi "co maj přednost" a že dostaneme oběd asi tak za půl hodinky. Ti hladoví a z mého pohledu šílení, co nevydrží mít půl hoďky hlad, si tamtéž(!) chtějí okamžitě něco koupit... Hovada(nic osobního)... Několika říznými větami jim a polovině hospody vysvětluji, že v podniku, který nedokáže zajistit pro své plarící hosty oběd v domluvenou hodinu, bych si rozhodně nic nedával... snad jsem je donutil se zamyslet ... Trvalo to 35 minut... nasrali mě, a já, věren určitým zásadám, jsem nasral i já je... nemyslim si, že se ta číšnice cítila dvakrát dobře, když jsem měl dost hlasité poznámky ve smyslu: "33 minut, 20 sekund, to už je skoro jako Český dráhy!"... Nakonec jsem se tam trošku chytnul u vydávacího okýnka. Jejich protiargument: "vy jste taky někdy nepřišli včas..."...
Nakonec u okýnka na špinavý talíře chválím kvalitu(celkem upřimně), a dodávám, že "bejt řidičem autobusu, tu půlhodinku bych jim naúčtoval" Ona opáčí, že je autobus jejich, takže to nějak ukončujem smírem.
Mimochodem, zcela nesmyslně se tam obtloustlý prodavač od barového pultu utrhl na Johanu ... možná kvůli těm mým poznámkám... sorry, Johano, na mě si netrouf :-) - poznzt.