Redaktoři českých deníků ve čtyři v noci tvrdě spí po největším zápřahu od hokejového letadla - a proto jsem se dozvěděl o Kim Čong Ilovi od Fuky na Google+.
Zajímavé, že s Havlem oba zemřeli ve stejný den. Je v tom symbolika, nadpřirozeno, nebo prostě obyčejná náhoda?
Každopádně, čeká nás pár dnů davové hysterie. Připravil jsem si na to jednu z anekdot svého mládí:
Umřel Brežněv. Všude je smutno. Povinné smutno.
Otevřu noviny - Brežněv.
Zapnu televizi - Brežněv.
Zapnu rádio - Brežněv.
Koupil jsem si konzervu - a bojím se ji otevřít.
Takovéhle davové šílení se mi příčí. Smrt je přirozená; v dnešní společnosti široce tabuizovaná... a připadá mi nevkusné a pokrytecké tohle tabu porušovat pro známou osobnost.
Svádí mě to ke kontroverzním slovům, nejčernějším humorům, které jsou tím lepší, čím více lidí dokážou popudit. Ale asi stejně stárnu - a za dnešek jsem většinu oněch myšlenek tiše spolknul.
Doufám jenom, že teď není na řadě Eurozóna.